- Komerční sdělení -finance
DomůBydleníSádrokartonovou příčku smontujete i sami

Sádrokartonovou příčku smontujete i sami

Jsou lehké, kdykoli je můžete odstranit a umožní vám rozdělit interiér tak, jak potřebujete. Vytvoříte si pomocí nich šatník, předělíte velký dětský pokoj, nebo si vytvoříte zákoutí pro své soukromí. Ne vždy platí pravidlo, že příčka musí sahat až ke stropu. Fantazii se v moderním interiéru meze nekladou.

I když se montáž sádrokartonové příčky bez trochy šikovnosti neobejde, poradíte si s ní i sami. Jediné, co rozhoduje, je přesnost a preciznost. Jelikož příčky nezatěžují konstrukce budov, můžete je vytvořit, kde se vám zachce. Aniž byste k tomu potřebovali souhlas úřadů.

Vyměřte si je
Když máte naprosto jasno v tom, kam příčka patří, přesné vyměření je důležitým odpichem. Na podlaze, stropech a obvodových stěnách si vyznačte osu příčky, na kterou budete montovat profily. Praktickou pomůckou je brnkací šňůra, kolmost vytyčíte vodováhou. Myslete na to nejdůležitější – příčka bude mít určitou tloušťku a čára, kterou jste nakreslili, může být středovou osou nebo vnitřním či vnějším ohraničením. Nejednou se stává, že centimetry rozhodují.

Tenká pro oko, hrubá pro užitek
Základem příčky je konstrukce z ocelových profilů. Ty kotví příčku do podlahy, stropu a obvodových zdí a současně spojují sádrokartonové tabule do jednoho celku. Tloušťka příčky závisí na tom, jakou šířku profilů zvolíte. Nejčastěji se setkáte s 50-, 75- a 100-milimetrovou. To proto, že do meziprostoru můžete vložit zvukovou izolaci nebo infrastruktury, jako například elektrické vedení, vodovod či odpad.

Existují dva druhy profilů CW a UW, jejichž názvy jsou odvozeny od jejich tvaru. UW profil připomínající žlab vytváří obvodový lem příčky. Spojuje sádrokartonové tabule se stěnami. Při jeho řezání můžete použít nůžky na plech, úhlovou brusku nebo pilku na železo, při kotevně do stěny ušetříte čas použitím natloukacích rozpěrek. Kotvící body by od sebe neměly být vzdáleny více než 80 centimetrů.

CW profil použijete k vytváření svislých žeber příčky, které slouží pro upevnění sádrokartonových tabulí. Profily nařežte pro snadnou manipulaci o několik milimetrů kratší dobu a volně pozasouvejte do konstrukce bez šroubování. Jejich odstup závisí na šířce tabulí. U 120centimetrového formátu umístěte každou stojku se 60centimetrovým osovým odstupem, u 125 budou rozteče 62,5 cm. Znamená to, že do profilu budete upevňovat každou tabuli na jejích okrajích a uprostřed.

Potřebné množství profilů si spočítáte hravě. I když s odpadem počítat není třeba, v prodejně se budete muset přizpůsobit výrobním délkám.

Opláštění vyberte podle potřeby
V označení sádrokartonových tabulí se můžete jednoduše ztratit i přesto, že existuje pouze několik základních druhů s různými tloušťkami, velikostmi a tvarováním hran. Při koupi mějte tedy jasno, do čeho jdete.

Při stavbě příček se nejčastěji používají tabule tlusté 12,5 milimetru o šířce 120 resp. 125 cm a výškou dva metry. U příček do vlhkého prostředí si připlaťte za úpravu impregnací, pokud plánujete na příčku věšet těžší předměty nebo máte vyšší nároky na zvukovou izolaci, připlaťte si za 15- nebo 18-milimetrovou tloušťku. Zakoupením tabulí o výšce 250 centimetrů si usnadníte práci při tmelení. Odpadnou vám horizontální spoje.

Abyste správně odhadli spotřebu, načrtněte si příčku s jejími rozměry a dopředu naplánujte, jak budete tabule montovat. Na konstrukci patří směrem na výšku se střídáním spojů tak, aby se nikde nekřížily horizontální spoje s vertikálními. Počítejte s řízky a odpadem.

Montujte pomalu, s rozvahou
Pro montáž sádrokartonových tabulí na příčku se používají samořezné šrouby s ostrým hrotem nesoucí označení TN. Jejich délka závisí na tloušťce tabulí. U standardních 12,5 mm budou stačit 25 mm. Abyste při šroubování měli kontrolu nad tím, jak hluboko je vnoříte do tabule, vyplatí se investovat do jednoduchého hrotu s obvodovým dorazem. Zajistí, aby šrouby byly těsně pod úrovní povrchu, aniž by prorazily papírový povrch.

Řezání tabulí je hračkou, zvláště pokud máte pomocníka. Ulamovacím nožem prořízněte papír na lícní části tabule, sádrové jádro prolomte a prořízněte papírovou, rubovou vrstvu. Je to, jako byste si ulamovali přes hranu stolu z tabulky čokolády. Pokud je třeba sádrokartonové tabule spojovat i na krátkých stranách, kde chybí originální papírová hrana, lícní stranu tabule je nutno seříznout tak, aby ve výsledku vznikla „V“ drážka pro snadné tmelení.

Při montáži tabulí se snažte pracovat přesně. Tabule napájejte bez zbytečných spár, šrouby utahujte tak, aby nepřečučely. Šrouby patří po obvodu tabule a středové osy s rozestupem přibližně 20 centimetrů. Když dokončíte montáž jedné strany příčky, můžete se pustit do druhé. Pokud vkládáte do meziprostoru zvukovou izolaci, udělejte tak až poté, co je jedna strana hotová.

Tmelení vyžaduje trpělivost
I když je po opláštění sádrokartonová příčka po funkční stránce hotová, přece jen jí k dokonalosti ještě něco chybí. Tabule je třeba sjednotit do jednolité plochy materiálem jim vlastním – sádrovým tmelem. Existují dva druhy – práškové na bázi sádry, které vytvrzují chemickou cestou, a předem vydělané pasty v kbelíku, které tuhnou odpařováním vody.

Pro základní tmelení se používají tmely práškové. Jsou pevné a spolu s výztužnou páskou tvoří dokonalý spoj. Vydělaný tmel nanášejte jemně širokou nerezovou špachtlí tak, aby nikde nic nepřečuhovalo. Myslete na to, že tento tmel je tvrdý a velmi špatně se brousí. Špachtlí zahlaďte po vložení výztužných pásek spoje tabulí a nezapomeňte ani na šrouby.

Když tmel vytvrdne, můžete se pustit do jemnější práce. Při tuhnutí se tmel zatáhne a ztratí část objemu. Jemným vrchním tmelem opět protmelte všechny spoje a šrouby. Pokud to bude nutné, po zaschnutí práci zopakujte.

Na řadu přichází broušení. Zvolte co nejjemnější mřížku a nespěchejte. Tmel je třeba zahladit na úroveň papíru, aniž byste povrch sádrokartonových tabulí poškodili. Jemné a dlouhé tahy jsou jistotou úspěchu, pro kontrolu použijte boční světlo. Bez prachu to prostě nejde.

Může se stát, že při tmelení obvodových hran jste nedosáhli výsledku, který by vás přesvědčil o dokonalosti. Pomoci si můžete akrylovým tmelem, kterým vytmelíte obvodové linie. Volte přetíratelný tmel, abyste později nenarazili na problém.

Přestože je práce hotová, přece jen ještě bude třeba i vymalovat. I když budete mít pokušení nanášet barvu přímo na povrch, sáhněte po předepsané penetraci. Sjednotí nasákavost podkladu a zlepší krytí barvy.

zeny

Mohlo by Vás zajímat

PR článek